Jak vzniká déšť a jaké má chemické složení? Dešťové kapky se v formují v mracích kondenzací molekul vodní páry okolo malých částic jako je prach nebo pyl. Drobné částice, které pomáhají kondenzaci vodních par do dešťových kapek nazýváme kondenzační jádra.
Nejprve vznikají mikroskopické kapičky vody a/nebo krystalky ledu, které se postupně zvětšují díky tzv. koalescenci - srůstání. Menší kapičky se spojují do větších. Spojováním dešťových kapek roste jejich objem a hmotnost, ale snižuje se jejich jejich celkový povrch a tím i odpor, který kladou vzdušným proudům, které kapky udržují v tzv. vznosu. Když dešťové kapky "vyrostou" nad určitou mezní hranici, už se neudrží ve vznosu a spadnou z mraku na zem.
Dešťové kapky ale i sněhové vločky již ve fázi svého vzniku v mracích vysoko nad zemí nasávají z okolního vzduchu nečistoty, které potřebují ke kondenzaci. Kromě prachu, pylu, spór aj. může jako zdroj kondenzačních jader sloužit i smog a další vzdušné chemické znečištění způsobené lidskou činností. To je důvodem, proč nad obydlenými oblastmi jsou deště vydatnější.
V přímořských oblastech mohou jako kondenzační jádra sloužit krystalky soli nebo také sopečný popel v oblastech s aktivními sopkami. V Evropě známe případy červeného sněhu s příměsí prachu ze saharské poušti.
Co by vás také mohlo zajímat
Cesta vody z mraků směrem k zemi
Během pádu dešťových kapek směrem k zemi se do vody část vzdušných plynů rozpouští a také dochází k reakci vody s dalšími látkami jako jsou například oxidy dusíku, sulfan a oxidy síry za vzniku slabých dusíkatých a sirných kyselin. V oblastech se silným průmyslovým znečištěním může dešťová voda obsahovat i kyselinu chlorovodíkovou. V minulosti se v oblastech České republiky s vyšší mírou spalování uhlí s vysokým obsahem síry vyskytovaly tzv. kyselé deště s vysokým obsahem kyseliny sírové. To se naštěstí po odsíření uhelných elektráren v ČR v 90. letech již neděje v takové míře.
Průchodem dešťové kapky atmosférou bere voda sebou další pevné smáčivé či rozpustné částice. Do vody se též rozpouští vzdušný oxid uhličitý (CO2) za vzniku kyseliny uhličité, což zvyšuje kyselost a snižuje Ph dešťové vody do rozmezí Ph 5,5 až 6,0. Naopak rozpuštěný amoniakální dusík (NH3) kyselost dešťových srážek snižuje. Běžně se hodnota Ph srážkové vody na území České republiky pohybuje v rozmezí 4,4 až 6,5. Kyselost dešťové vody může během roku kolísat, hodnota Ph pod 5,5 je považována za kyselý déšť se všemi s tím spojenými negativními důsledky na životní prostředí.
Jak správně chápat hodnotu Ph?
Neutrální hodnota Ph je 7. Vše pod Ph 7 až do 0 značí kyselost roztoku, hodnoty Ph nad 7 až do 14 značí jeho zásaditost. Změna hodnoty Ph o 1 značí změnu kyselosti nebo zásaditosti roztoku 10násobně, změna Ph o 2 znamená změnu kyselosti nebo zásaditosti 100násobně atd.
Cesta dešťové vody ze střechy do nádrže
Veškeré přízemní vzdušné znečištění pevnými i plynnými látkami ulpívá také na střechách a střešních krytinách domů. Srážky veškeré tyto nečistoty ze střechy smývají rovnou do nádrže na dešťovou vodu. Jde zejména o prach, pyl, choroboplodné zárodky, spóry, řasy, mech, ptačí trus, zbytky živočichů, hmyzu a tlejících listů a rostlin. Dále se jedná o chemické znečištění lidského původu, především se jedná o saze, uhlovodíky, kovy a další vedlejší produkty spalování fosilních paliv a drobné části samotné střešní krytiny.
Azbestová vlákna se mohou do dešťové vody uvolňovat z eternitové střechy. Střešní krytiny, které obsahují asfalt (bitumen, kanadský šindel, IPA) mohou způsobovat tmavé zabarvení dešťové vody tím, že se z krytiny vymývají pigmenty a další chemické látky, například aromatické uhlovodíky. Ze střech s kovovou krytinou a kovovými prvky (okapové svody, bleskosvody, antény) se mohou s dešťovou vodou odplavovat chemické produkty jejich koroze, obvykle oxidů mědi nebo zinku.
Zákaz využívání azbestu při výstavbě budov
Od roku 1995 platí zákaz dovozu, zpracování, výroby a prodeje materiálů obsahujících azbest. I tak stále máme v ČR tisíce střech s eternitovou (azbestovou vláknito-cementovou) střešní krytinou.
Dobrou zprávou je, že pevné částice obsažené v dešťové vodě můžeme do určité míry odfiltrovat na vstupu do retenční nádrže a rozpuštěné chemické látky v dešťové vodě obvykle nepřesahují přípustné limity znečištění. S kvalitou dešťové vody je možné dále pracovat a její kvalitu průběžně ji udržovat například pravidelnou cirkulací vody přes biofiltr, jak si vysvětlíme v dalších částech tohoto článku.
Kalkulačka velikosti nádrže a výše dotace
Chemické a fyzikální vlastnosti dešťovky
Dešťová voda není čistá. Obsahuje pevné a rozpuštěné látky, které posloužily jako kondenzační jádra při vzniku mikrokapek v mracích. Dešťová voda obsahuje pohlcený kyslík, dusík, oxid uhličitý, amoniak, oxidy dusíku, oxidy síry, pyl, bakterie a další nečistoty, se kterými se dešťové kapky setkaly při průchodu atmosférou. Díky kontaktu dešťové vody se vzdušným oxidem uhličitým CO2 vzniká slabý roztok kyseliny uhličité H2CO3, a proto je dešťová voda vždy kyselé povahy s Ph pod 7. V oblastech se znečištěným ovzduším kyselost dešťové vody dále snižují kyselina dusičná HNO3, kyselina siřičitá H2SO3 a kyselina sírová H2SO4.
Dešťová voda neobsahuje žádné soli vápníku a hořčíku, což jsou chemické látky, které se do povrchových a podzemních vod dostávají z geologického podloží. Soli vápníku a hořčíku (hydrogenuhličitany, uhličitany a sírany) způsobují přechodnou a trvalou tvrdost vody. Dešťová voda je neocenitelným zdrojem měkké vody, která má v některých oblastech využití oproti tvrdé vodě řadu výhod.
Co znamená "tvrdost vody"?
Tvrdost vody je poměrně vágní, avšak lidově široce zažitá veličina vyjádřena množstvím rozpuštěných vápenatých a hořečnatých solí ve vodě. V literatuře se můžeme setkat s jednotkami vyjádření tvrdosti vody v mmol/l, °dH, °e, °F nebo ppm.
Vyjádření "čistoty" vody je tzv. vodivost (konduktivita), což je míra koncentrace elektrolytů. Elektrolyty jsou iontově rozpuštěné chemické látky vyjma plynů. Čím více elektrolytů je obsažených ve vodě, tím větší je její vodivost. Pro pitnou vodu je vyhláškou stanovena maximální hodnota konduktivity na 125 mS/m, což odpovídá obsahu rozpuštěných látek přibližně 1000 mg/l. U dešťové vody se vodivost běžně pohybuje v rozmezí 0,4 až 6 mS/m resp. 4 až 60 µS/cm.
Co znamená veličina vodivost?
Informace o vodivosti či konduktivitě vody vyjadřuje obsah v ní rozpuštěných minerálních látek. Vodivost se stanovuje v jednotkách siemens na metr (S/m) a zjišťuje se pomocí EC-metru při teplotě roztoku 25 °C.
Tvrdá voda vs. měkká voda
Pití tvrdé vody s vysokým obsahem vápníku a hořčíku má podle dlouhodobých vědeckých studií blahodárný vliv na lidský organismus. V oblastech s tvrdou vodou bylo zjištěno nižší riziko onemocnění srdce a kardiovaskulárního systému. Naopak měkká voda nevysušuje pokožku a lépe ji snášejí lidé s citlivou kůží nebo s dermatologickými problémy.
Tvrdá voda zarůstá (inkrustuje) potrubí, zanáší čidla přístrojů, snižuje účinnost ohřevu vody, zvyšuje spotřebu energie a zkracuje spotřebičům životnost. V domácnostech je problémem nejčastěji usazování tzv. vodního kamene na stěnách a na topných tělesech automatických praček, myček na nádobí a bojlerů. Vodní kámen se usazuje i ve vodovodních bateriích, sprchových hlavicích, v rychlovarných konvicích a v žehličkách. Všude tam, kde dochází k častým a výrazným změnám teplot vody. Změny teplot urychlují přechod hydrogenuhličitanu vápenatého Ca(HCO3)2 na ve vodě nerozpustný uhličitan vápenatý CaCO3.
Tvrdá voda však obsahuje vápenaté a hořečnaté soli, čímž zvyšuje tzv. osmotický tlak. Po odpaření tvrdé vody zůstávají na povrchu trávy, rostlin nebo plodů nebo lidské kůže krystalky solí. Sůl, jak známo, přitahuje vodu. Když posolíte nakrájenou zeleninu, po chvíli bude její povrch vlhký. To se děje díky osmóze, při které má voda tendenci přejít z prostředí z méně slaného prostředí do více slaného. Voda přejde z prostředí s nižší koncentrací soli do prostředí s její vyšší koncentrací. Zalévání tvrdou vodou z vodovodu proto rostlinám škodí tím, že v ní obsažené soli vytahují z listů a plodů vodu. To se s měkkou dešťovou vodou neděje, dešťová voda navíc neobsahuje těkavý chlór.
Tvrdá voda zvyšuje náklady
Tvrdá voda snižuje účinnost a pěnivost mýdla, šamponu a pracích prášků, čímž zvyšuje jejich spotřebu až o 30%. Díky tvrdé vodě je praní prádla delší a tím i energeticky náročnější, a to až o 50%. Vyšší spotřeba čistících prostředků se zprostředkovaně může negativně projevit u osob s citlivější pokožkou.
Tvrdost vody | mmol/l | °dH | °F |
---|---|---|---|
velmi tvrdá | > 3,76 | > 21,01 | > 37,51 |
tvrdá | 2,51 až 3,75 | 14,01 až 21 | 25,01 až 37,5 |
středně tvrdá | 1,26 až 2,5 | 7,01 až 14 | 12,51 až 25 |
měkká | 0,7 až 1,25 | 3,9 až 7 | 7 až 12,5 |
velmi měkká | < 0,5 | < 2,8 | < 5 |
Řízení kvality dešťové vody v nádrži
Dešťová voda je vždy do určité míry znečištěná. Obsahuje prach, smog, látky živočišného původu, jsou v ní rozpuštěny různé chemické látky a plyny. Výhodou je, pokud dešťovou vodu uskladňujeme v podzemní nádrži. Díky zamezení přístupu vzduchu a díky nižší teplotě zamezíme nebo zpomalíme různé biologické procesy, které začnou v dešťové vodě probíhat. Je však možné dlouhodobě udržet kvalitu dešťové vody tak, aby neobsahovala pevné nečistoty, nebyla zabarvená a nezapáchala?
K efektivnímu řízení kvality dešťové vody slouží biofiltr. Jedná se o menší filtrační nádrž, která je předřazena nádrži hlavní. Dešťová voda při nátoku prochází vrstvou plovoucího uhlí v biofiltru, která zachytí drobné lehčí nečistoty. Těžší znečištění zůstane u dna biofiltru. Takto upravená voda přeteče samospádem do cílové hlavní nádrže.
Opravdová magie na dlouhodobé udržení zásoby velmi kvalitní čisté dešťové vody spočívá v tom, že každý den kalové čerpadlo vodu z hlavní nádrže přečerpává zpět do biofiltru. V této druhé pravidelné fázi dešťová voda prochází přes horní část biofiltru, kde se provzdušní drážkovým rozprašovačem a pak padá na vrstvu dřevěné štěpky a drceného vápence. Rozstříknutím se okysličí, štěpka vodu přefiltruje od nečistot a drcený vápenec upraví její Ph. Dále přefiltrovaná voda padá do spodní části biofiltru, kde prochází (stejně jako čerstvá dešťová voda) vrstvou plovoucího uhlí a přepadem se dostává zpět do cílové nádrže.
Biofiltr a pravidelný proces přečerpávání dešťové vody zajišťuje maximální možnou kvalitu vaší zásoby dešťové vody. Díky biofiltru zcela odpadá nutnost údržby a čištění hlavní nádrže. O čistotu hlavní nádrže a filtračních prvků se stará speciální kultura přírodních bakterií. Takto udržovanou dešťovou vodu bez zabarvení a bez zápachu je možné kromě zavlažování a splachování WC využít na cokoliv včetně praní a nebo plnění bazénu.